V Jokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou
Loučil se tam námořník se svou dívenkou
A Japonečce malé slzičky stékají
Když jeho rety rudé slova lásky šeptají

Má Japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ
Tvoje láska neskonalá přivede mě k tobě zpět
Ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým
A potom, děvče milé, budu navždy jenom tvým
Ta chvíle odloučení rozplyne se jako dým
A potom, děvče milé, budu navždy jenom tvým

Byl to onen námořník, co pro ženy žil
Co v každičkém přístavu z číše lásky pil
Na Japonečku malou už dávno zapomněl
Že její rety rudé kdysi dávno líbat směl